Jen pro Tebe mami
Přemýšlela jsem, co jako dárek by se k dnešnímu dni hodil,
Který by víc jak na okamžik pouhý, by tvé srdce teplem zalil.
Proto skládám veršů pár, teď v tento okamžik, v tento den.
Protože člověk jako Ty, mami, je toho více než hoden.
Se slzou na kraji vzpomínám na čas, kdy jsem byla dítětem.
Kdy naše chvíle byly propojené láskou, hraním a občasným výletem.
Kdy tulit jsem se k Tobě mohla a s veselou na tebe čekala,
Když mohla jsem v noci k Tobě pod peřinu ulehnout, když zlého snu se lekala.
Chodila s Tebou za ruku, říkajíc si, jak jedinečnou já maminku mám.
Že za žádnou jinou, ani na chvilku, ji nevyměním a nikdy nedám.
Kdy těšila jsem se na sladké, které nosívala si mi udřená z práce.
Vím, že s Tebou, cesta má trnitá jde a půjde vždy snáze.
Vzpomínám na láskyplné pohlazení, Tebou mě opětované,
Na dny, hraním si a blbnutím spolu proplétané.
Přála bych si to vrátit opět zpět a změnit toho víc než dost.
Abych mohla ti jít víc než příkladem, pro tvůj úsměv – pro radost.
Chybějí mi pohádky, které si mi před spaním pročítala.
A chvíle, kdy v náručí Tvém jsem s klidnou usínala.
Tvůj úsměv a hlasitý smích, nakažlivý pro každého kolem.
Ty nejsi andělem, ale samotným blankytným nebem.
Rostla jsem a Ty stárla, odcizení mezi námi rostlo, vinnou cizí,
Však bez ohledu na věci co jsme si řekli, jsi pro mě stále víc než ryzí.
I když si myslíš, že láska má k Tobě utichla, spí nebo se ztratila.
Tak dovol moje maminko, abych Ti řekla, že ses velice zmýlila.
Jsi pro mě vzorem do života, však neumím cestou Tvou kráčet.
Mě bylo osudem dané, že budu se vždy z té správné stáčet.
Však Tebe obdivuji a pýcha nad Tebou u mě roste.
Nevěřím, že Tvá zářící hvězda někdy v mém srdci zhasne.
Obdivuji Tvoji sílu a nervy, které s námi všemi máš,
I když zklamaná z okolí, světu stále šanci dáváš.
Po dnech útrpných zas přijde doba, kdy svět bude zas bílí.
A vše Ti půjde podle představ, a smůla s žalem budou ty, co cestou Tvou se míjí.
Slovo díky nedostačuje, a nikdy nebude, to co pro mě děláš,
To co pro mě a druhé obětuješ a i když sama nemáš, dáváš.
Snad jednou budu schopna, vrátit ti se stejnou i měrou větší.
Slovo dík je sice hodně, ale pro mě Ti dát nestačí.
Tys dokonalá, a z nás si štěstí a lásku zasloužíš nejvíce,
Snad v tento den, Tvůj den, já přicházím Ti přejíce,
Ať vše zlé se navěky v dobré obrátí,
Ať krása a světlo se do života Tvého opět navrátí.
Ať šťastná jsi opět, stále, navěky a déle …
