Jsou věci, které se ve mě skrývají,
které se v mých očích divoce mýhají.
Nedávaj nikdy podobu stálou,
šance že chytneš je, máš velmi malou.
Jsem noc, která po dni nastane,
jsem kůň co vítězí, a nikdy nevstane.
Jsem divoká, ale krotkost mám v povaze,
jsem tisíc a jedna nitka v pevném provaze.
Jsem těžká, však na větru letím,
někdy jsem štěstím a zároveň prokletím.
Ale jsem svá a tak to zůstane
změníliš mne duše má vyhasne.
A zbyde je popel a hustý dým,
který se povznese s jménem mým.
Ale pak ztratí se a zbyde jen zlost.
Já už tu nebudu budu jen prázdná - už minulost.
